Těžko říct, co všechno musí člověk udělat, nebo spíše neudělat, aby se dostal do osobního bankrotu. Možná to může začít špatně nastavenou půjčkou, ale ta jen málokdy přeroste do takových rozměrů, abyste museli sami na sebe vyhlásit bankrot. Je pravděpodobnější, že jste špatně investovali, vzali si hypotéky, splátky, leasingy a postupně vám vše přerostlo přes hlavu a začaly se kupit upomínky. Když někdo na sebe vyhlásí bankrot čili oddlužení, má to přísná pravidla a rozhodně to neznamená, že se vám dluhy smažou a vy můžete začít dělat dluhy znova. Že si můžete opět napůjčovat peníze a nesplácet.
Když někdo vyhlásí sám na sebe bankrot, tak nejednoho z nás napadne, že to byl nějaký podvodník. Protože zadlužit se tak, aby nebyla možnost vyhrabat se z dluhů nějakou například nebankovní hypotékou, to už musíte dlužit tak obrovskou sumu peněz, že ji do konce svého života nejste schopni splácet. Pochopitelně je otázkou, proč vám někdo takovou sumu půjčil a jestli vás neměl ve vašem nerozumném počínání zastavit někdo už dříve.
Vyhlásit osobní bankrot je jistě věc, kterou nikdo z nás nechce zažít. Ale na druhou stranu, kdo z nás má žaludek na to, aby se do takových velkých finančních problémů dostal? Ten, kdo žije skromně s minimální mzdou nebo až na hranici chudoby, tomu nikdo velké částky peněz nepůjčí a tím se do tak velkých problémů, jako je vyhlášení osobního bankrotu, se v podstatě nemůže dostat.
Vyjít se svými příjmy a nemuset čerpat půjčky či hypotéky je snem nejednoho z nás. Pokud se dostaneme do situace, že nejsme schopni našetřit na bydlení nebo nové auto, je vždy velmi důležité zvážit, zda jsme ochotni se uvázat na několik let ke každoměsíčnímu splácení nebo jestli se raději bez hypotéky obejdeme a budeme bydlet v podnájmu nebo si koupíme auto ojeté. Volte tak, ať máte klidné spaní a nebudí vás představa exekuce.