Pokusy o pochopení času byly dlouhou dobu doménou filozofů, vlastně teprve s příchodem teorie relativity a kvantové mechaniky se čas stal předmětem zkoumání vědců, ti se až do té doby zaměřovali pouze na jeho co nejpřesnější měření s pomocí fyzikálních přístrojů. Newton chápal čas jako neměnnou a abstraktní matematickou konstrukci k popisu přírody.
Einstein však ve své teorii relativity udělal z času aktivní fyzikální veličinu, která může být ovlivněna jevy které sama měří, plynutí času zpomaluje gravitační pole, nebo rychle se pohybující předmět, což jsou experimentálně ověřená fakta, například satelity navigace GPS musejí počítat s tím, že na oběžné dráze běží čas o nepatrný zlomek sekundy rychleji než na povrchu Země, jinak by navigační údaje byly chybné o celé desítky metrů. Kvantová teorie pak, zpochybnila tradiční chápání času ještě více. Ze zkušenosti všichni vědí, že čas běží vždy od minulosti k budoucnosti, v klasickém fyzikálním experimentu počáteční podmínky určují podmínky koncové, nikdy naopak, v kvantové fyzice však dochází k jevům zcela v rozporu se zdravým rozumem, jestliže ovlivníme výsledek experimentu, může se snadno stát, že tím změníme jeho počátek jakoby pro nepatrné částečky hmoty jako jsou elektrony, omezení plynutí času jedním směrem neplatilo. Fyzikální zákony jsou z hlediska plynutí času zcela symetrické jakoby, se elektron mohl pohybovat libovolně do budoucnosti i do minulosti.
Pokusů vysvětlit proč lidem i všem klasickým objektům vesmíru ubíhá čas jen dopředu, kdežto objektům mikrokosmu, jak se zdá může ubíhat i nazpět je vícero. Jsou vědci, kteří spojují jednosměrný čas s jednosměrným rozpínáním vesmíru a tvrdí, že pokud se někdy vesmír začne zase smršťovat obrátí se i běh času. Jiní a těch je dnes snad většina, sázejí na termodynamiku, Konkrétně na zákon rostoucí entropie neboli neuspořádanosti. Pokud upustíte sklenici a ona se rozbije definujete tím neúmyslně také směr plynutí času, sklenice přešla ze stavu větší uspořádanosti ve vaší ruce do stavu neuspořádanosti na podlaze, můžete střepy posbírat a libovolně s nimi třást sklenice už z nich nevznikne neboli cesta do minulosti je nemožná.
Věda